Bodovací závod Vestec 2006
28.5.2006
Dlouho očekávaný první Ričiho závod v coursingu. Velice jsme se na něj
těšili, i když cesta byla poměrně daleká. Byli jsme plni očekávání
z toho, jak si naši pejsánci povedou.
Vyjížděli jsme ve 3/4 na 5 z Blanska v sestavě já a Riči, Jarka a
Maytík a spolu s námi ještě moje sestra Terka a jají přítel Tom jako řidič.
Celou cestu až do Prahy jsme jeli v silném dešti. Na místo jsme dorazili
o půl osmé a kupodivu, déšť ustal. Vypadalo to, že teta Barča
z našeho mscoursingového klubu má opět předplacené počasí, páč ve stejným
termínu byly tréninky v Radslavicích(možná veliká škoda, protože
akciček je málo, ale volných výkendů asi také). Na místě jsme se potkali
s kámoši dalmatiny. Předem jsem věděla, že se zůčastní dva a to fenka
Candy, se kterou běžel Riči v Radslavicích na licencích a Blade Ranner
Javapami. Na Blada jsem byla opravdu zvědavá, protože je to profík, dostihy a
coursing běhá už tři roky a to i s chrtími plemeny. Předpokládala jsem
proto, že bude pro Ričiho opravdu velikou konkurencí a i Candy
v Radslavicích běhala pěkně, takže nikdo neměl nic předem jistého. Trať
byla připravená na poli poblíž soukromého cvičiště Vestec. Musím říct, že tak
členitou trať teta Barča na coursinzích co jsme zatím byli nepřipravila. Trať
byla náročná ani ne délkou (oficiálně 580m – zdála se mnohem delší), ale
členitostí trati se spoustou zákrut, kratších úseků a ostrých lomů. Spousta
pejsáků se ztrácela nebo dobíhala do cíle hodně unavená. Prostředí cvičiště
bylo pěkné a až přibude i trošku zázemí, bude tam opravdu příjemně.
Přestože byla kolem sposta bahna, prostředí bych opravdu pochválila. Přejímka
probíhala na místním fotbalovém stadionu – asi 200m, kde bylo
i občerstvení a nakonec i vyhlášení.
Závod začal v devět hodin. Riči měl číslo 19, což znamenalo asi
10 běh. Těsně před jejich během se najednou zatáhlo a byla průtrž mračen.
Nikdo se nestihl schovat a všechno promoklo. Já i Riči jsme se klepali pod
deštníkem, mokrý Riči zabalený v dece se tiskl ke mně a já přemýšlela,
jestli se vůbec rozběhne. Naštěstí se ukázalo, že je závodník tělem a duší a
i počasí mu nakonec vyhovovalo více, než kdyby bylo 30 stupňů. Po
tomto 20 minutové slejváku se projasnilo a zbytek coursingu proběhl
v pohodě, i když to občas vypadalo na další várku deště, nestalo se
tak.
Nejprve to vypadalo, že Riči poběží sám, ale nakonec dali páry jinak a Riči
běžel s Bladem a sama běžela Candy. Trať a samostatný běh Candy vůbec
nesvědčil a tak se jí tentokrát tolik nedařilo. Na trati se ztratila a do cíle
bohužel doběhla jen s pomocí paničky, takže byla diskvalifikována.
S Bladem jsem se nemýlila, viděla jsem ho poprvé a vyrostl z něj
opravdu pěkný pejsek, možná škoda, že se občas neobjeví i na výstavě. Také
je výborný běžec. Tentokrát měl trochu smůlu, protože v jedné ostré zatáčce
mu to podklouzlo, což ho rozhodilo a než nabral rovnováhu, Riči i střapec
mu utekli, . Ovšem jako profík si počkal a dohonil je při zpáteční cestě a do
cíle dobíhali téměř bok po boku. Riči běžel naprosto fantasticky, nevadila mu
trať , profil s ostrými zatáčkami, ani to že pes za ním zakolísal, viděl
jen a jen střapeček. Udělal mě obrovskou radost. Když jsem běžela na konec ho
odchytnout, slyšela jsem rozhodčí, jak říká, že ten první dalmatin (Riči) běží
krásně a nádherně se natahuje, což u dalmatinů není příliš obvyklé.
Potěšilo mě to u srdíčka. No pobalily jme svoje mokré věci a šli do auta
odpočívat před druhými běhy, zahřát se a trochu oschnout. Později nám bylo
sděleno, že druhé kolo závodu už nebude. Musím říct, že mě to zklamalo, protože
jsme ujeli opravdovou dálku, zaplatili nemalé peníze a nakonec běželi jen jeden
běh. Kdyby se nám podmínky zdály opravdu tak hrozné, nemrzelo by nás to asi
tolik.
Závod proběhl v pěkném prostředí, potěšil nás úspěch naší výpravy, protože
jak Riči tak Majtík skončili první. Riči s počtem 83 1 ze
3 dalmatinů a Majtík s počtem 86 bodů
1 z 1 peruána. Což jsou opravdu pěkné výsledky. jediné co nás
opravdu zklamalo byla organizace.Po vyhlášení výsledků, cenou byla medaile a
diplom, jsme pobalily věci a rozjeli se k domovu. Na baštu na kterou jsme
se všichni těšili jsme se stavili v MCDanaldovi. Domů jsme dorazili
v 7 hodin večer, unavení, rozpačití, trochu zklamaní, ale zároveň
šťastní.
Pár postřehů a podnětů pro pořadatele do budoucna:
nebylo žádné oficiální zahájení závodu, takže někteří lidé ani nevěděli, že
závod už začal.
přestože byla uzávěrka přihlášek 14 dní před závodem, nebyl
k dispozici přehled běhů, takže zpočátku nikdo nevěděl, kdo má běžet.
Rozpis byl dodán až cca po 8 bězích.
štěkající psi přímo u killu.Zatím nikde jinde jsem se nesetkala
s tím, že by v tomto prostoru mohli být psi. A některé psy to
rozhodilo v závěru běhu
nebylo žádné oficiální oznámení, že druhé kole bude zrušeno a proč, zpráva
kolovala mezi závodníky od úst k ústům a nepříliš nadšení pořadatelé ji po
zeptání potvrdili, i když zpočátku spíše říkali, že není jisté že kolo
bude.
Později bylo oznámeno(nikoli oficiálně a všem), že druhé kolo bude pouze
u licencí a tréninků(ty by ani neměli v den závodu probíhat), protože
si je lidé zaplatili a tudíž jsou důležitější (závodníci asi neplatili –
závod stál 300 kč)
Nebylo žádné oficiální vyhlášení, že proběhne vyhlášení výsledků,
v kolik hodin a kde, takže veliká část závodníků na vyhlášení nebyla a
chodili si potom pro výsledky jednotlivě.Vyhlášení proběhlo pod nátlakem
závodníků kolem 16 hodiny, kdy bylo jisté, že druhé kolo závodu nebude,
protože licence a tréninky se měly běžet do večerních hodin. Musím říct, že se
jim nedivím, protože čekat do večerních hodin se všem zdálo zbytečně,
obvzvlášť, když jste běželi v 9 hodin ráno. Pořadatelé se nechovali
příliš přátelsky, pokud závodník nebyl vyhlášení přítomen, slyšela jsem hlášky
typu, jste chtěli vyhlášení a ani tu nejste a pod.
Přesto musím říct, že tento závod byl pro mě cennou zkušeností.
Daleko více si teď vážím toho, co a jak pro nás dělá teta Barča z našeho
domovského moravskoslezského coursingu, protože kdyby tohle byl náš první
coursing, asi bychom s tímto skvělým sportem vůbec nezačali Jinak
jsme potkali nové i starší známé, mimo jiné fenku basenji Fabel Hanáček, RR
Rustyho, naháčka Krejga, buldoččí holky a další, se kterými se vždycky rádi
potkáváme.
