Štěně – řečeno velmi zjednodušeně – zdědí od obou rodičů pro každou vlastnost (znak) jeden gen (vlohu). Pro barvu teček má tedy ve své genetické výbavě dva geny, od otce a matky. Barvu černou způsobuje dominantní gen “B” (dominantní = nadřazený hnědé barvě), barvu hnědou recesivní gen “b” (recesivní = ustupující, podřazený černé barvě). Má-li štěně alespoň jeden gen “B”, je vždy černé právě díky dominantnosti tohoto genu.
Jsou tři možnosti kombinace dvojice těchto genů, které může dalmatin mít – “BB”, “Bb”, “bb”. Štěňata s geny “BB” nebo “Bb” jsou vždy černě tečkovaná. Hnědé může být pouze štěně “bb”. Pokud máme hnědé štěně, bezpečně tedy známe jeho genetickou výbavu. U černého dalmatina od sebe navenek jedinci “BB” a “Bb” nejsou k rozeznání. Jejich genetická výbava se odhalí kontrolním pářením s hnědým partnerem (“bb”) – pokud z takového spojení opakovaně není ani jedno hnědé štěně, jde s největší pravděpodobností o jedince “BB”. Naopak pokud by se v takovém vrhu objevilo alespoň jedno štěně hnědé (“bb”), jde určitě o jedince – rodiče “Bb”.
Jedince, který má oba geny pro určitý znak (zde barvu teček) shodné, tedy “bb” nebo “BB”, nazýváme homozygotem. Heterozygot je potom jedinec, který má každý gen pro jeden znak jiný, tedy “Bb” – je černý, štěpitelný na hnědou. Štěpitelnost je schopnost předat potomstvu vlastnost, kterou daný jedinec navenek nevykazuje (v tomto případě černý rodič “Bb”, který může s určitými partnery dávat hnědá štěňata).
Všechny možnosti výsledků křížení rodičů s různou genetickou výbavou vykazuje tabulka, ve které písmena vně představují geny pro barvu teček rodičů, např. nahoře dva geny otce a vlevo od tabulky dva geny matky. Protože štěně dostane od každého rodiče pouze jeden, znázorňují políčka uvnitř všechny možné kombinace těchto rodičovských genů. Každé políčko znázorňuje přibližně cca 25% štěňat ze spojení uvedených rodičů.
Jak jste si možná všimli, slůvko “určitě” se vyskytuje pouze u případů 1, 4, 6. Je to proto, že přírodou nelze vždy vyjádřit matematicky, zkrátka v určitých případech si udělá co chce a chovatel je překvapený – tam, kde v případech 3, 5 očekává určitý počet hnědých štěňat, je vše trochu jinak. Tam, kde by měla být hnědá štěňata není žádné nebo větší počet, než je zde uvedeno. Důvodem je fakt, že tabulka v případech 2, 3, 5 popisuje pouze pravděpodobnou možnost. Aby se počet různých typů štěňat v těchto případech skutečně přiblížil uvedeným procentům, musel by být štěňat velký počet. V praxi to znamená, že si chovatel feny se známou genetickou výbavou může jaksi dopředu určit, jaké přibližně chce mít procento hnědých štěňat a tomu přizpůsobit výběr krycího psa (u něho samozřejmě musí znát gen. Výbavu také). Výjimkou je majitel černé feny “BB”, která hnědá štěňata nebude mít nikdy se žádným psem, ani s hnědým psem. Tabulka také vysvětluje, proč dva hnědí rodiče nemohou mít černé štěně – nemohou dávat gen “B”, který sami nemají.
zdroj :Ing . Findejs (Monografie – DALMATIN)
Zatím nikdo nepřispěl