Sponzor:
Počet přístupů od 2.10.2005
Klárka
Individuální canisterapie
Jednou jsem otevřela e-mail a tam mě čekalo překvapení. Maminka Klárky nás prosila o návštěvy na doporučení mateřinky, kam docházíme. Slovo dalo slovo a první návštěva na sebe nedala čekat. Terapie probíhala v domácím prostředí Klárky, kam jsme začali docházet od 15.4.2009 jedenkrát týdně. Už při prvním setkání mě překvapilo, jak je Klárka veselá, milá a chytrá. Moje původní plány zaměřit se hlavně na polohování vzaly brzy za své. Klárka měla svoji hlavu a po konzultaci s lékaři jsme jí nechali naprostou volnost v tom, co budeme s Ričim podnikat. Mimo polohování jsme se věnovali hlavně aktivizaci poškozených končetin. Od prvního setkání neprojevovala z Ričiho žádný strach či obavy, jen jí kapku vadilo když u krmení slintal :o). Při každé návštěvě nás vítaly otevřené dveře a Klárčin hlásek z pokojíčku nebo kuchyně….….…... Ričiii.
Vždy jsme střídali aktivní prvky s klidovými a relaxačními.
Akčnější aktivity:
Klidové aktivity:
Celý čas našich návštěv jsme doplňovali i procvičování hlavičky. Probírali vše, co okolo pejsků Klárku zajímalo, ale nejen okolo nich. A že toho nebylo málo, od toho, proč a kolik má Riči puntíků, co dělá na výstavách, kam chodíme za dětmi do školky a co s nimi děláme, jak se o pejska starám, co baští a další a další. Když Riči Klárce zazpíval, byla tak nadšená až jí zářili očka. Pečlivě také sledovala pořizovanou fotodokumentaci a honila mě, teto foť, foť. Čas plynul v Klárčině společnosti jako voda a předpokládaná hodina nám nikdy nestačila. Vždy jsem se snažila, aby do práce Klárka zapojovala i postižené končetiny, i když bylo vidět, jak je to pro ni stále těžší a těžší. Klárka byla velice šikovná, i přes únavu z léčby v počátku a horšení stavu ke konci. Vzhledem ke Klárčině citlivosti se zejména do polohování zapojovala i maminka. Polohování pomáhalo udržet pohyblivost končetin co nejdéle to bylo možné, pomáhalo při správném prokrvení. Klárka sama od sebe zkoušela i posilování a to zvedáním Ričiho tlapek. Postupem času byla Klárka daleko unavenější a citlivější. Při naší poslední návštěvě už nechodila, takže to byla nejen naše poslední, ale také jediná návštěva, která byla celá věnovaná polohování. Kdyby tak člověk věděl, že se vidíme naposledy. Další týden mě ráno čekala smutná zpráva „Klárka včera zemřela“. Jestli jsme jí aspoň trošku ulehčili její poslední dny, mělo všechno co jsme dělali smysl.
Proč jen byl takovému človíčku byl vyměřený tak krátký čas?
Galerie
z terapie