Mistrovství Čech 2008

24.8.2008

Jak to všchno začalo. Asi týden před mistrovstvím psala Danča od Žolíka, že se jí uvolnil termín, takže jestli chci, tak jedeme. Slovo dalo slovo a byli sme domluvení, však ono to od nás není daleko. V neděli ráno nás vyzvedla o půl 7 doma a vyrazili jsme do Svojanova. Cesta v pohodě uběhla a ve 3/4 na 8 jsme ve Svojanově. Hledáme a hledáme, tvrdím Danči, že CCC má příjezd vždy perfektně značený fáborky, my nevidíme ani jeden. Nemůžeme nic najít a tak volám Evči od dalmíčků, jak se tam dostaneme. Snaží se nás navigovat, jeden telefonát střídá druhý. Už je dávno po uzávěrce, takže ji prosím, ať požádá pořadatele, že jsme na cestě a určitě dorazíme. Pořadatele jsou velice vstřícní, takža aspoň jedna starost je fuč. Nic to nemění na tom, že pořád nemůžeme trefit, ať se holky snaží nás navigovat jak chtějí. Už máme prozkoumané všechny cesty ze Svojanova, ale fáborek ani záchytný bod, který nám holky nabízí ani jeden. Je 9 hodin, závod má právě začít a my prosíme Evu o předání pořadatelů, snad nám poradí. Najednou je jasno. Jsme v úplně jiném Svojanově. Naštěstí jsou od sebe snad jen okolo 50–60 kilometrů, takže se vracíme do Moravské chrastové a potom směr Svitavy a Moravská Třebová, cesta je fajn a ubíhá rychle, přesto mě v hlavě straší, že jedeme pozdě, naši parťáci budou muset čekat atd atd. Jsme pomalu na místě a narážíme na značící fáborky, přesně jak jsem Danči říkala.
V 10 hodin procházíme přejímkou a platíme závod. Ubytujeme autí a pesany a jdeme mrknout na dráhu. Právě odběhl první běh. Jsme rádi, že jsme nic nezmeškali a vděční pořadatelům za ochotu a spolupráci s navigací na místo. Koukám, kde jsou naši parťáci, protože vím, že Riči tentokrát nebude sám, jsou přihlášeni neuvěřitelní 4 dalmatini, všichni Raulíci (z ch.st. Raul). Kamilka, Roxana a Ričiho partner pro běh Orinek. Jdeme se přivítat a pozdravit. Běžíme brzy asi 12 běh. Mezi Orinem a Ričim je 5letý věkový rozdíl, takže jsme sem jeli s tím, že budeme druhý, ale nám to neva, na Evu se smečkou se moooc těšíme. Riči samozřejmně na holky puntíkatý daleko víc.Polámala se motorka, takže než se sežene náhradní, natahuje se ručně, je to vzhledem k terénu sjezdovky náročná práce a obdivuji a děkuji všem, kdo se na ní podíleli. Běhy proto utíkají pomalu, ale než se nadějem, jsme na řadě. Riči má červenou dečkua moc mu to sluší, na startu sundávám obojek a mám mezi nohama ječící a svíjející se tělo. Orinek je stoicky klidný, ale je vidět, že se také těší. Kluci vybíhají a jdou bok po boku, tělo na tělo, spolupracují moc pěkně. Na záčátku se Riči maličko ztratil, ale rychle se zorientoval a Oriho dohnal. Někde nadbíhá Riči, jinde Orin, Riči je v cíli kapku dřív, tím že nadběhl, střapec a milimetry míjí a než se otočí a je u něj, doběhne Orin. Riči se otočí a postaví. Čekám bitku jako s Vetíkem, ale žádná naštěstí není, sundáme košík a kilujem, potom ještě orin a první kolo je za námi. Později se dovídáme výsledky, Riči 81, Orinek 82 bodíků. Jdeme na oběd do restaurace, vaří dobře a zázemí pro závod je opravdu perfektní. První kolo se dobíhá cca okolo 2 hodiny, potom následuje asi hodinová pauza na oběd pro personál a přestavbu tratě. Na místě už je i motorka, takže odpadá ruční natahování.
Pár běhů před námi smrskli dohromady, takže druh0 kolo běžíme jako 10 běh. Dráha se mi zdá lépe postavená než v prvním kole, i když lehce nebezpečné úseky zde jsou. Kluci vybíhají a Riči jako profík míří okamžitě na druhou kladku a čeká na střapec, který k němu žene Orinek, než se otočí, Orin přeběhne a Riči valí za nimi. To mu umožní lepší vybrání zatáček, které ho nevynáší pryč z dráhy. Před poslední kladkou opět nadběhne a to mu způsobí nepříjemnost, kterou je prudký úder a zamotání nohou do šňůry. Rána jako z děla a lehké klopítnutí a zaváhání, ale rychle se srovnal a rozběhl se dál, střapec se kupodivu nezastavil v cíli, ale ujíždí až k navijáku, kde už Riči spíše doklusává, přece jen rána provazem byla znát, ale statečně kiluje. Všichni se mě ptají, zda je v pořádku, já to na dálku až tak nevíděla, ale všichni známí říkali, že nic pěkného, takže kontroluji šlachy a tlepky. Naštěstí nic a Riči nekulhá. je to holt odolnej kluk.
Druhé kolo s mi v Ričiho podání toliko nelíbilo, takže jak se vyhlašují výsledky a já slyším 2.místo dalmatin pes, beru Ričiho a jdeme si pro cenu. Udělám dva kroky a najednou v hlavě něco cvakne. Tohle přece není Ričiho jméno? Vyvalím oči a zmateně koukám. Riči je opravdu první a stává se Mistrem Čech 2008. Je to pro mě neuvěřitelné, ale těším se z toho i úspěchů všech ostatních dalmíků, ať je první kdokoliv. Říkám si, je to moje práce, protože Eva dělala licence po prvním dalmi speciálu. Všichni jsou Raulíci, což je naše psí rodina. V holčičkách vyhrála s obrovským náskokem (a to i před kluky) Roxanka před svou mámou Kamilkou, Riči ve vyrovnaném bojí o jeden bodíček porazil Orina. Možná poprvé a naposledy, ale to je fuk, moc rádi se s nimi opět setkáme. Vzájemné gratulace a honem domů, je půl 8 večer. Cestou zpět máme opět pár zajížděk, holt dnes to je zajížďkový den. Do Blanska dojedeme v 9 hodin večer, unavení, ale celkem spokojení. Počasí bylo moc pěkné, jídlo dobré, lidičky až na řídké vyjímky příjemní. Neříkám, že akce byla bez chybičky, ale byla příjemná a těšíme se na další.