Mistrovství Moravy 2007

Radslavice 7.10.2007

BAF. Dnes se stanu reportérem já Riči. Panička je líná a má spoustu dalších věciček, tak jsem prostě vzal pero do pacek a šel na to.

V něděli 7.10. jsme s paničkou vyrazili do Radslavic na poslední coursingový závod v letošním roce a to Mistrovství Moravy 2007. Předtím jsem byl nemocný a bral jsem antibiotika a hnusnej sirup protože jsem hodně kašlal. Museli jsme k paniččině lítosti vynechat dva mistrovské závody, ale no co se dá dělat. Taky panička byla lenošná, ale svádí to na bolavou nohu, takže už delší dobu nemáme pořádný dlouhý vychajdy a trénink.

Na mistrovství Moravy jsme jeli s naším obvyklým parťákem Vetíkem. Je o 3,5 roku mladší, takže i když se pokaždé moc snažím, jsem vždycky o malej chloupeček v celkovém bodovém hodnocení (1–2 bodíky) za ním na druhém místě. Stejně to dopadlo i tady. Skončil jsem na

2. místě a stal jsem se Vícemistrem Moravy 2007. Dostal jsem stříbrnou medaili a balíček s dárky od sponzorů a super diplom, kterej prý dělala moje paní. Však jsem se dmul pýchou, když jsem slyšel, jak ho ostatní chválí. Panička byla moc ráda, protože je vidět, že mě to baví a taky jsem neměl po nemoci žádnej větší problém. A to je pro nás to nejdůležitější. Vetík je taky šikulka, ale kdybych byl mladší, určo mu to občas natřu. První 3 psi dostávali medaile, vítězové plaketky, všichni balíčky od sponzorů a nádherné diplomy od mojí paničky. Přesto to bylo některým málo a kritizovali. Já teda nevím, ale když jsem byl druhej na Mistrovství Čech, nedostal jsem skoro nic.

A jak všechno probíhalo?
Pepa s Vetíkem, malou Terezkou a Jiřinou se pro nás stavili asi ve čtvrt na 8 ráno. Já si teda myslel, že to nemůžeme na přejímku stihnout, ale stihli jsme to naprosto v pohodě. Nás tím myslím mě, paničku Moniku a tentokrát jela i mladší panička Terka. Teda mladší, představte si, že už je dospělá, v pondělí po závodě slavila 18 narozeniny. Vezla s sebou krabici koláčků, které všem lidičkám a taky některým pejskům moc chutnaly. Takže o půl 9 jsme přešli přejímkou a já se šel s paničkou proběhnut na pole. Tam byly moc fajn pachy zvířátek, tak jsem lítal a čmuchal. Potom jsem byl zavřenej ve svým novým domečku, který se mě moc líbí a spinkám v něm i doma. Tentokrát jsem běželi úplně na začátku asi 6 běh. Tak jsme měli brzo všechno za sebou. Představte si, že spousta lidiček ani nedojela a dokonce se ani neomluvila. To já teda fakt nechápu, jak si někdo může nechat ujít takový fajn závod. První kolo měřilo 800m a zvládli jsme je super. Teda v prvním startu se asi v polovině vybila baterka a my ulovili střapec. V první chvíli jsme byli tak překvapený, že jsme se o něj s Vetíkem ani nepoprali jako obyčejně. Pak jsme viděli, že páníci jsou už skoro u nás a exhibičně jsme se do sebe dali. Opakovali jsme start celé tratě znovu, jak se vyměnila baterka. Měl jsem toho plné kecky a ke konci jsem kapku zaostal, ale i na Vetíkovi bylo vidět, že toho má plný brejle. Dostal jsem 86 a Vetík 87 bodů. Zase o chlup. Potom panička pomáhala s organizací a já si lebedil a odpočíval a měl jsem u sebe Terezku. Občas jsem se prošel a čekali jsme, kdy budeme pokračovat ve druhém kole.

Druhé kolo měřilo „jen“ 400m. Nějakej umělec totiž zkratoval naviják, na který vylil limonádu. Ale nám pejskům to bylo jedno, hlavně, že se běhá. Teda mě trochu zmátlo, že se běží úplně stejně, jak první kolo, tak jsem si na konci kapku závod prodloužil, čímž jsem přenechal vedení Vetíkovi. Do té doby jsem totiž vedl! No to asi rozhodlo a Vetík měl zase o bod víc než já. Celkově tedy 173 bodíků pro mě, no řekněte, nejsem šikulka?

Vyhlašování tentokrát probíhalo systémem, že kdo odběhal, byl vyhlášen a mohl pokud chtěl odjet domů. My toho využili, protože malá Terezka je malá a nebylo žádný veliký teplo. Cestou zpátky jsme se stavili v restauraci na baštu. Teda páníci se stavili, ale mě vzali s sebou a dokonce i od stolu něco spadlo. Já byl vzorňák a nikdo o mě vůbec nevěděl, a Vet byl zavřenej zaskládanej v autě. To má za to, že byl zase první. Z restaurace mě vedla malá Terezka a měla z toho takovou radost, že jsem se nechal. Domů jsme dorazili asi kolom půl šesté říkala panička , ale mě to bylo jedno, šel jsem se prospat, protože jsem byl unavenej.

Tak teto Báro moc díky za poslední závod letošního roku, moc se mi líbil a třeba zase příští rok ještě někam s paničkou pojedeme.

Váš reportér Riči