Sponzor:
Počet přístupů od 2.10.2005
Mistrovství Slezska 2008
20.9.2008, ČESKÁ VES U JESENÍKU
Poslední letošní závod MSC. Od počátku do konce pro mě kapku problematický. Nejprve jsem plánovala účastnit se celého víkenového pobytu, což bohužel opět nevyšlo. (sakra vyjde to vůbec někdy?). No Danča a Žolík nás byli ochotní vzít, takže jsme se moc těšili. Den před mistrovstvím psala Danča, že bohužel tam i zpět pojedeme kvůli její práci přes Opavu, takže to pro nás znamenalo vstávání o půl 4 ráno. Po dojezdu do Opavy jsme zjistili, že to bylo naprosto zbytečné, protože daná akce se koná až v neděli, takže jsme zamířili směr Ranč Orel. Nejprve jen kapku mrholilo, ale čím jsme byli blíž, tím byl déšť hustší. Nakonec jsme s Dančou debatovali, jestli nejedeme naprosto zbytečně. Konečně jsme dorazili na místo a vypadalo to, že se běhá. Jen jsme vylezli z auta a potkali Báru, zjistila jsem, že už jsme na řadě. Neměli jsme ani obojek, ani košík, ale Riči i jeho partnerka Dinulka to spolu zvládli na jedničku. Potom jsme zamířili do saloonu na přejímku a zapojili jsme se do pořadatelských prací. Spousta lidí se kvůli různým objížďkám dost zpozdila, někteří nedojeli vůbec, takže v konečné fázi se sešlo něco přes 50 závodníků. Už v 11 hodin bylo odběháno první kolo i přesto, že se dráha natahovala ručně. Ve 13 hodin bylo doběháno definitivně a už se jen sčítaly výsledky a vyplňovali diplomy. Ve 14 hodin byli vyhlášeny výsledky. Riči i Žolík se stali Mistry Slezska 2008. Poděkovali jsme všem a vyrazili na zpáteční cestu opět přes Opavu. Zde jsme vyměnili povoz a pokračovali na Olomouc a Prostějov. Bohužel kousek za Prostějovem naše cesta skončila. V zatáčce proti nám vylítla škodovka a čelně do nás narazila. Obrovská rána a pak ticho. V první chvíli jsem se bála pohnout, protože moje záda po operaci nemusela náraz vydržet, potom jsem panikařila jestli je v pořádku Riči, pomalu jsme se vysoukali ven a vytáhli psy. Naštěstí to vypadalo, že jsou v pořádku. Danča zavolala sanitku pro řidiče škodovky. Nakonec to dopadlo tak, že Riči zůstal s Dančou a já odjela do nemocnice na pozorování kvůli bolestem břicha a zad. Naštěstí šlo jen o zhmoždění, takže v 10 večer jsme se s dančou loučili u nás doma. Potlučení, ale šťstní, že se nám naštěstí nestalo nic horšího.
OBROVSKÉ DÍKY VŠEM CO NÁM PSALI A MYSLELI NA NÁS