14. – 15. 6. 2008
Náš první víkend s MSC se nesl ve znamení dvou coursingových závodů,
Moravskoslezského coursingu a přeloženého Seilina
memoriálu. Vše se odehrávalo v Rudné pod Pradědem,
v nádherném prostředí Jeseníků. My vyrazili v sobotu brzy ráno. My
rozumějte já a Riči, sestra a její přítel Tom, který byl nejdůležitějším členem
výpravy – řidič. Spolu s námi vyrazil ještě jeden netradiční člen a
to hladkosrstý foxteriér Jacob Boramo Sole od Danči Novotné, která byla
pracovně zaneprázdněna a tak mě poprosila, jestli bych Žolíka nevzala. Měla
jsem z toho trošku obavy, přece jen cizí pes, ale oba kluci byli celý
víkend naprosto fantastičtí ,mimo 10 vteřin (vysvětlení později). Po cestě
jsme sice trošku bloudili, ale nakonec jsme vše zvládli a dorazili včas.
Ubytovala jsem kluky a jala se „pomáhat“. Za naši výpravu se
zapojil i Tom, který se dobrovolně ujal role natahovače.
První den byl v plánu Moravskoslezský coursing. Riči běžel první běh
s boxerkou Easy a druhý s fenkou soft teriéra Eimi.Dráha byla
extrémně náročná a členitá, vysekané úseky střídaly s ostrůvky vyšší až
vysoké trávy, a vyžadovala od psů veškerou pozornost. Spousta pejsků se bohužel
ztratila, protože si příliš nadběhli a střapec se jim ve vysoké trávě ztratil.
Riči běžel velice pěkně oba běhy a vysloužil si tak 168 bodů a
1.místo. Celkově se bodově pohyboval v té lepší třetině
startovního pole a to přestože v poli závodníků patří pomalu
k veteránům.
Žolík měl svého partnera v druhém foxlíkovi Aramisovi. Říkala jsem
si, kdo ví, co předvede bez paničky, ale Žoli nezaváhal a běžel jako
o život, v cíli nádherně kiloval a vysloužil si fantastických
177 bodů, což jak se později ukázalo stačilo nejen na první místo
v plemeni, ale Žolík se stal i NEJLEPŠÍM NECHRTEM ZÁVODU a dokonce
měl nejvíce bodíků ze všech psů tohoto dne!! No, i když se nikdy
nepodařilo vyhrát bednu 3 nej Ričimu, užila jsem si svých 10 vteřin
slávy aspoň s Žolíkem. Vyhrál paničce spoustu nádherných cen a ta
v telefonu jen nevěřícně kroutila hlavou.
Po závodě jsme se jeli ubytovat do Andělské hory do hotelu Anděl. Dostali
jsme pěkný dvoupokojový pokoj. Jeden pokoj já a pesani a druhý segra
s Tomem, takže měli dokonce svůj klid. Vychcaně si vybrali ten
s televizí. Trochu jsme si odpočinuli a vraceli se do Rudné na grilovačku.
Konečně jsem poznala pár dalších bezva lidiček z MSC, Riči i Žolík
zařádili s holkama a dalšíma pesanama a paničky si nacpali bříška. Teta
Bára fotila jako o život, no prostě pohodička a veget. Kolem 10 večer
jsme se ale sbalili a jeli spinkat, protože ráno byl další závod. V hotelu
dostali kluci baštu a vodu, potom si Žolík vybral svých teriéřích
10 vteřin. Bez varování se otočil, proklouzl mi mezi rukama, když jsem ho
chtěl zavřít do boudičky a vlítl na Ričiho. Sice jsem je hned spacifikovala,
ale malér byl na světě, Žoli měl cvaklou tlapku, takže jsme stříhali chloupky,
dezinfikovali a obvazovali. Asi si řekl, že toho v sobotu vyhrál dost a
tak chce v neděli relaxovat.
V neděli ráno jsme se pobalili, nasnídali a vyrazili na dráhu. Žolík
samozřejmě budil pozornost všech a náležitě si marodění užíval, hlavně ty
scénky týraného psíka, když uviděl střapeček. Pro tento den vybrala teta Bára
Ričimu za partnera labradora Dastyho , který ale nedojel a tak ho nahradila
kámoška argentínka Tara od Natálky a jako druhý partner opět Eiminka, které se
běhání s Ričim nějak zalíbilo. V prvním běhu Tara Ričiho vynesla
trochu z jím zvoleného směru, ale Riči to srovnal , střapec našel a
nádherně sledoval. bohužel po ostrém lomu na konci se mu kapku ztratil ve
vysoké trávě, takže si vysloužil 78 bodíků. Druhý běh byl absolutně
perfektní a Riči i Eimi si odnášeli vysoké body , Riči 87 bodů,
celkově 165 bodů a opět 1. místo.
Po závodě jsme nasedli do autíí a odjížděli. Cesta byla náročná a naše autíí trošku škytalo, ale nakonec jsme to zvládli a okolo 7 večer dorazili unavení, ale spokojení domů. Panička Danka se zdržela v práci a pro Žoliho si dojela až okolo půl 11 večer. Ten si mezitím užíval prodlouženého opečovávání hlavně od ségry Terky.
Moc se těšíme na další akci