Jako obvykle byl tento závod zaplněn během několika málo dní, možná dokonce hodin, ale HURÁÁ, my s Ričim jsme tam. V pátek večer před závodem píše Lucka od borderáků Draka a Merlina, jestli může s klukama s námi a tak jedeme opět plně naložení. Vyjíždíme po půl 7 ráno z Blanska a protože kolem Přerova je samá objížďka, na místo se dostáváme těsně po půl 9. Teta Bára už byla nervozní a dost lidiček vůbec nedojelo, tak ještě že jsme to stihli, docela hrozilo, že opozdilce nepustí na start. Pdle mě je to tak v pořádku, v Litomyšli taky kdo dorazil o víc jak půl hodiny pozdě, měl smůlu a mohl už jen trénink. A pokud nastane nějaká nepředvídatelná náhoda, existují telefony na omluvu a domluvu.Počasíčko docela ušlo, slunce svítilo, ale nebylo velké teplo, jen foukal opravdu silný a otravný vítr, který dělal problémy zejména organizátorům, protože všechno lítalo a ani peří nebylo potřeba. Poprvé se běhalo na dvou navijácích a jak se vychytají poslední mušky, bude to skvělé. Bylo to vidět už teď, protože obě kola závodu i všechny licence byly odběhané kolem jedné hodiny, a to je rekordní čas. Riči běžel první kolo kolem 10 hodiny a měl super partnerku v argentinské doze Taře. Oba vystartovali skvěle, ale najednou se jim střapec ztratil. Neviděli ho ani psi, a ani lidé (po hledání jsme našli), střapec už byl hodně odrbaný a prostě nebyl v trávě vidět i když oba psi a zejména Riči ho opravdu dlouho hledali. Průprava ze slídění z loveckého výcviku byla vidět :o). Dostali jsme možnost opakovaného startu po navázání nového střapce a ted ani jeden z pesanů nezaváhali. Riči běžel nádherně a krásně kiloval, bez košíku mu to opravdu jde. Tara se držela seč mohla, ale protože šlo o druhý běh v krátké době, v druhé polovině trati už jí docházeli síly. Přece jen je to molos a má větší tělesnou hmotnost. Přesto si vedla statečně, doběhla do cíle a taky si ulovila střapeček. Riči se jí evidentně moc líbil, protože Natali říkala, že většinou dost prudí a na Ríče nezavrčela ani jedinkrát. Měli s sebou i další argentinku Dakotu, která doběhala licence a stala se tak druhou argentinkou s licencemi. Kromě toho bylo jejich autíí plné miminek argentinek a taky s sebou měli mimi holčičku parsonka. Druhé kolo měl Riči původně běžet s briardem, který však kvůli zranění nedojel. Dostal náhradní partnerku opět Tarušku a původně měl s nimi běžet trojkový běh ještě novofunland Orin. Ten běžel nakonec sólo, protože by jim asi nestačil a tak Riči běžel opět jen s Tarou. Těsně před druhým během, když jsem zjišťovala s kým a s jakým obojkem poběžíme měl Riči konflikt s RR Alexem, asi se mu nelíbilo, že se Rič dostal moc blízko. Ještě že je Alex takový jaký je a v podstatě dělal jen bububu. S jiným psem by vše nemuselo dopadnout tak dobře, přece jen má RR cca 2× takovou váhu jako Riči. Přestože to vypadalo dost dramaticky, a mohlo dopadnout děsivě, ani jeden z kluků neměli ani škrábanec. Prostě jen kupa vzrušení, aby se předvedli, jací jsou chlapáci. Riči vše ustál a na běhu se to snad nijak neprojevilo, běžel pěkně i pěkně kiloval. Druhý běh byl vyrovnanější, oba psi běželi moc pěkně a bylo vidět, že o dráze střapce usilovně přemýšlí. Taře se dokonce podařilo na chvilku při zpomalení navijáku střapec chytit ještě před cílem, no spíš na začátku trati. Za tento závod jsme získali zatím nejméně bodíků co máme, ale byl celkově docela přísně hodnocený a Riči se 158 body (80+78) byl v první třetině startovního pole. Po závodě běhali minidráhu i mimísci, takže si pěkný den užívali všichni. Závod byl skvěle připravený, vítězní jedinci si odnášeli krásné poháry, medaile a spostu cen od firem BONO a Biomil a moc pěkné diplomy. Možná bych jen uvítala trošku více klidu a pohody vždyť jde jen o zábavu pro pejsky i lidičky, bylo to kapku hektické a nervozní. Znám to však sama, když chystám akce pro klub dalmíků, jak chci, aby vše bylo dokonale podle mých představ a jsem protivná a nervozní když to neklape jak si představuji. Ale i nepříjemné zprávy se dají sdělit pěkně a v klidu.
Díky za nádherně prožitou sobotu mezi přáteli a další skvělý závod.